Ouva

13. září 2012 v 16:54 | Já
Dobrý Bože, je to tak dlouho... Divím se, že můj blog ještě existuje. Dva roky bez příspěvku a přitom se stalo tolik věcí, které více či méně ovlivnily můj život. Stará láska odešla, stará přátelství taky, základka je taky pryč a střední skoro taky. Možná už nejsem ta stará mladá já. Možná už nedávám každému dni příležitost, aby se stal tím nejlepším v mém životě a nebo možná jo. Život strašně rychle utíká a z pubertální čtrnáctileté holky, která zakládala tenhle blog je najednou devatenáctiletá maturantka, která poslouchá One Republic a na všechno sere. Bezhlavě zamilovaná, otrávená ze společnosti bláznivých lidí. Všechno ztrácí smysl a tenhle příspěvek jak by smet.
 

Život plný překvapení

6. srpna 2010 v 18:39
... a překvapení nemusí být vždy zrovna příjemná. Jsou taková překvapení, která vás raní nebo vám přejede mráz po zádech. Díky špatným přkvapením a špatným zážitkům se stáváme silnějšími a uvědomujeme si tak spoustu věcí.
Kvůli mé brigádě denně přicházím o ty nejkrásnější zážitky s lidma, který hrozně moc miluju. Proto s brigádou končím a doufám, že už mi konečně začnou prázdniny. Nechci ztratit své nejbližší kamarády a hlavně JEHO!
I když doufám ve štastný konec, mám stále strach z budousnosti a daleko radši myslím na to krásné z minulosti. Mám v hlavě hrozný nepořádek. Nedokážu si srovnat myšlenky. Však jsem si na milion procent jistá, že oni jsou pro mě ti nejduležitěší a nějaká brigáda mi nestojí za to, abych o ně přišla.
:-*

Život pod nohama...

7. května 2010 v 19:11 | Kristýna Hořejší
Když jsem šla ven, bylo po dešti a všude kolem mých nohou se to hemžilo hlemýždi. Bála jsem se, abych na některého nešlápla. Nikdy bych neřekla, že i po dešti může být venku tak úžasně a příjemně. Vzduch je vyčištěný a i když v botách se vám dělá rybník, stejně je vám božsky. Vnímáte ten život, co jindy přehlížíte. Následující den jsem opět vyrazila do přírody. Tentokrát už bylo trochu teplo a krásně se fotilo. Ten život, který máme pod nohama je tak nádherný! Pokud chcete vidět opravdovou krásu, mějte oči otevřené a koukněte občas dolů... Mít nosánek pořád nahoře není pěkné.:)
Popenec břečťanovitý

Hlemýžd zahradní

šnek
Kapky po dešti


Ptačinec
fd
Rozrazil rezekvítek


































































































































Bělásek obecný
jabloň
 


Kdo nemiluje stromy, ať netvrdí, že miluje člověka.

2. března 2010 v 17:25 | autor citátu: R. John
Když je tu téma ekologie, vzpomněla jsem si na nákupy v obchodech. Nedávno jsem byla nakupovat v jednom ze supermarketů a když pak jsem stála ve frontě u kasy, byla předemnou žena, která neměla nic, do čeho by dala koupený pórek. Tak jí prodavačka rychle utrhla jeden z igelitových sáčků. Té pani ho div nestrčila pod nos a řekla: ,,Nechcete sáček?" Odpověď té paní byla nečekaná. ,,Ne, díky. Nechci ničit životní prostředí!" Prodavačka překvapená se usmála jako kdyby chtěla říct, že je padlá na hlavu.

Naopak v jiném obchodu si lidé rvou jednu igelitovou tašku za druhou a pak neví co s tím.
Nepříjde mi to správné, protože když jdu dejme tomu do lesa na procházku nebo na
houby tak ty tašky se válí opravdu všude a nejenom tašky. Lidé si z lesů dělají smetiště.
Ideální by bylo, za igelitové tašky platit. To by si lidé možná pak rozmysleli. Lidé se ničí sami a důvody jsou známé... lidé to ví, mluví o tom, ale skoro nikdo s tim nic nedělá...
Všichni, když ráno vstaneme, jdeme na záchod, do koupelny vyčistit si zuby, jdem si uvařit čaj a bereme jako jasnou věc a samozřejmost, že nám teče voda. Z celého vodstva na Zemi je jen 1% pitné vody a to je více než hrozné. Proto si myslím, že bychom se všichni do jednoho měli nad sebou alespoň trochu zamyslet a dbát o životní prostředí, aby našim dětem tu něco zbylo a hlavně abychom jim šli příkladem...

,,Hoď kámen do rybníka a tento svět už nikdy nebude takový, jaký byl." (orientální přísloví)

Kohout - Jan Nedvěd

7. února 2010 v 21:22
Nádherný text. Krásná písnička.


Chtěla bych vrátit to krásné, chtěla bych vrátit čas!

7. února 2010 v 21:15 | Kikča

Nejvíc ze všeho je mi líto, že některé krásné okamžiky nemůžeme vrátit! Tenhle víkend byl opravdu úžasný. V pátek jsem šla s Peťou na maturák, a i když byly přípravy dost bláznivé a chaotické, protože jsme nemohly najít naučnice, tak si myslím, že to byl vemi povedený ples. Miluju když voní vodou po holení! :-) To je také jeden z důvodů, proč mám ráda plesy. Jenže, když jsem tam tak stála, začala jsem si uvědomovat, že zanedlouho se budu dívat na něj, jak kráčí po červeném koberci, jak na něj budem kdeco házet a pak to nebude dlouho trvat a začne od začátku někde jinde... Po vipití piva jsem tancovala se Santa Klausem a s mýma baječnýma spolužačkama. Ten nejkrásnější tanec přišel až na konec a to zamrzí...
Po maturáku jsme spali asi 5 hodin a vyrazili do Budějic. U oběda jsme si nacpali břicha a pak hurá do kina. I když jsem si myslela, že Avatar bude blbina, byl to naprosto úžasný film a klidně bych se na něj podívala znova. Ty efekty a ta nápaditost nemá obdoby. Ještě víc je to krásné, když jste tam s někým koho milujete a za koho byste i dýchali...
Nádherný víkend a tan příští bude určitě také stát za to!

To krásné v mém životě

29. ledna 2010 v 22:11 | Kikča
,,Dej každemu dni příležitost, aby se stal tím nejkrásnějším v životě!"
Bohužel, ne vždy je to možné, ale na
štěstí jsou kolem mě lidé, na které nedám dopustit a hlavně díky nim je každá chvilka ta nejkrásnější. Podle mě, nezáleží na dni, ale na chvíli, která udělá náš život tím nejkrásnějším...

Má rodina, můj pan božský, moji přátelé, mé sny, mé zájmy....
To je ten skutečný...
...ŽIVOT...

Jaký strom, taková povaha

29. ledna 2010 v 14:11

Co učili druidové



Keltští druidové se
snažili vyčíst osud nikoliv z hvězd, ale spojili narození člověka s určitým druhem stromu. Keltské věštby střídají celkem sedmnáct různých stromů za půl roku, a to po desetidenních obdobích. Proto se během roku opakuje vliv stromů vždy dvakrát, u topolu dokonce třikrát. Pro osoby narození v takové dny, jako jsou jarní a podzimní rovnodennost a oba slunovraty, platily samostatné zvláště příznivé předpovědi, odvozené z vlastností dalších čtyř stromů - životného dubu, krásné břízy, půvabné olivy a neústupného buku.


23.12.-1.1.

Jabloň

Citlivá a impulsivní

25.6.-4.7.
Voňavý ovocný strom představuje lidi naplněné zvláštním kouzlem. Přitahují pozornost osobitým půvabem a velkorysostí. Jsou vždy ochotní
k dobrodružství a flirtům. Jabloň miluje změnu, proto je jen málokdy věrný v manželství. Najde-li ovšem vnímavého a inteligentního partnera, usadí se a prožívá šťastné manželství. Není lakomá a lidem velmi důvěřuje. Obě tyto vlastnosti vedou k tomu, že jejího přátelství lidé často zneužívají. Patří k lidem, kteří přečtou vše, co jim padne do ruky, má vědecké nadání, oslňuje hlubokými znalostmi, ale je natolik moudrá, že se nikdy nepředvádí. Je velkorysá a lehce sentimentální. Má talent prožít pestrý a zajímavý život.


Krkonošské zasněžené kopce a Kikča na sjezdovce jako sněhová koule

22. ledna 2010 v 21:48 | Kikča
Mám jet - nemám jet... Nějak takhle jsem se rozhodovala v prosinci o tom, jestli pojedu na lyžák s mou novou třídou 1.B. Nakonec tu nenávratně byl datum 15. leden a já vyrazila s třídou busem, směr Krkonoše.

Nebýt toho, že jsem v autobuse hodi
la na sedačku i na seb
e několik zvratků, byla by to docela příjemná jízda, ale bohužel. Kolem druhé hodiny jsme už koukali na krásné panoráma zasněžených kopců.

Co se týče dalších dní, tak lyžování bylo super. Sice mě chvílema bolely nohy a na nohou se mi vytvořilo
několik modrých fleků, ale lyžování mě pak začínalo bavit čím dál víc. Z vleku kvůli mě a Evě málem skočil jeden kluk, který nesnesl ná
š smích a naše hlášky a začal řvát, že už chce dolů. A do finále mu Evička řekla jednu moc krásnou historku s pískomilem: ,, Sme našly dobrou knížku s dotazama a tam bylo napsaný: Pustila jsem si do pochvy pískomila a on mě tam kousnul.
Vytáhla jsem ho za ocásek a on mi za dva dny umřel. Moc mě to mrzí, měla jsem ho moc ráda." Pro toho kluka jsme se staly slepicema co umí mluvit.:-D Jojo Evička je blázínek co mě začala nazývat čurinou a posadila se na kotel a dělala si z toho koně. Kotelníka z ní málem kleplo.
Taky jsem s Jirkou a Jančou posta
vila sněhuláčici s pořádnými kozy:-D
Vůbec nelituju toho, že jsem tam jela. Bylo to úplně úžasný a Krkonoše
jsou vážně nádherné!

Keep smiling...

9. ledna 2010 v 19:22 | yyeess.blog.cz
Co uděláš, když zákonem chráněné zvíře žere zákonem chráněnou
rostlinu??

Co z toho, že zítra bude líp, když vždy, když se ráno vzbudím, je
dnes.

Jsem tak dobrá v posteli, že občas už křičím svoje vlastní jméno.


Memory...

8. ledna 2010 v 23:13
Každá chvíle je tím kratší, čím je šťastnější.

Další články


Kam dál