Básničky od Verči:)

28. března 2008 v 16:04 | Verča Starková
Přetvářka vzhlíží se v krvavé louži
a srdce bez Tebe touhou se souží.
Zanecháš po sobě krvavé stopy,
a touha po Tobě v slze se topí.

Na jiskru v Tobě, která uhasíná,
vzpomínka na Tebe je tak živá.
Zhasne jiskra, hvězda spadne,
zapomenout není snadné...

Doteky bílých lilií, jako by nás k sobě spojily.
Kapky rosy za svítání, paprsek s paprskem
k milování...

Proniká chlad, proniká zima,
paprsek slunce tě neobjímá.
Proniká lež, proniká pravda,
a bílá lilie bez Tebe zvadla.

Iluze... Ano, ty jsem kdysi měla,
bylo to když jsem jen Tebe chtěla!
Iluze... Vzdušné zámky, které máchnutím se rozplynou,
vzal jsi mi je, ale nebylo to mou vinou...
Iluze... Nyní už je nemám,
lepšího než jsi Ty si hledám!
Děkuji Ti ale za to,
že už nejsem jen poddajné zlato.
Zůstaň a neodcházej - slova, která jsem slyšet chtěla...
Teď už vím, že od kluka jako Ty bych je nikdy neslyšela!

Jsem Tvoje a přitom sama,
sama se vzbouzím do černého rána.
Sama hájím naší lásku,
sama vím, že osud připravil nám sázku.
Sama vím, že jako já ji umíš brát,
jen nevím, jestli Tě nepřestane bavit hrát.

Pro Filipa...
Bylo to v létě, kdy poprvé jsem Tě spatřila,
stačil jen okamžik malý a srdce své jsem ztratila.
Bylo to v létě, kdy poprvé jsi mě spatřil,
od té chvíle přál si, abys jen mě patřil.
Bylo to v létě, když velká láska vznikla,
přáli jsme si oba, aby nikdy nezanikla.
Dnes je ale všechno jinak, to nemělo se stát.
Teď sedím tu sama, žiletku svírám
a s posledním slovem na rtech umírám - "Miluji Tě!"

Takhle já jsem se cítila,
potom co jsem si myslela,
že Ty miluješ mě,
pak jednous ale řekl "NE!"
Osud jinou barvu má,
všchno se jinak býti zdá,
láska uhasíná, srdce zapomíná,
bolest zůstane, nic víc se už nestane...

Osud jinou barvu má,
já byla jsem Ti oddaná.
Tys řekl sbohem lásce naší,
s větou "Bude to tak všechno snažší."
Já teď sice žiju dál,
ale sama v sobě umírám.

Milovat už nechi víc,
ač by mi byl někdo schopný říct,
"MILUJI TĚ, POJĎ SE MNOU DÁL!",
já řekla bych "NE!", i kdybys Ty proti mě stál...

Naposledy jsi mě objal
a pak jsi odešel...
Odešel jsi a já tam ještě chvíli stála,
stála a plakala,
slza stékala,
jedna za druhou
a mně nešlo je zastavit...
To už jen Ty můžeš tohle všechno napravit...
Ale já vím, že to není možné,
že nemůžeme spolu být,
už měla bych přestat o tom snít...
Tak naposledy polib mě a jdi dál,
buď šťastný a vzpomínej,
jak kdysi jsi mě miloval...
MOC TI DĚKUJU VERÝSKU
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | 28. března 2008 v 16:16 | Reagovat

Mno já děkuju Tobě Kristýnko! Že sis vybrala moje básnišky pro svůj blog... :-) Mám Tě ráda :-*

2 pájísek pájísek | 28. března 2008 v 21:04 | Reagovat

to je úžasná absníčka mocinky klásná

3 Marcus Iulius Marcus Iulius | 28. března 2008 v 22:21 | Reagovat

Vskutku povedené. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama