Básničky od Verýska

17. dubna 2008 v 21:08
>>Ach Bože...
Já poznala, jak bodají lásky nože...
Tyhle řádky píšu krví teď, bojím se,
že nikdy už nebudu mít Tě zpět.
Slzy mi tečou po tváři, čekám,
kdy se má šťastná hvězda rozzáří.
Myslím, že už zhasla napořád,
proč nemůžeme být spolu když máš mě víc než rád?
Dělí nás dálka, spojuje láska,
je to jak zlý sen, hloupá sázka.
Nechápeš že chci jen Tebe?
Bez Tebe už nechci vidět svítání nebe!
Nejen mě tímhle ubližuješ,
a to náš rozchod za správné považuješ?
Vzpomeň si až lampy zhasnou,
vzpomeň si na chvíli krásnou....
Jak nám spolu bylo úžasně,
ale všechno asi jednou vyhasne.
Jsi všechno díky čemu jsem mohla žít,
teď už nemůžu dýchat, nemůžu snít.
Jen Ty jsi to světlo, co v mém srdci svítí,
Ty jsi to světlo, kvůli kterému uvadlo i kvítí.
Bez Tebe nechci žít už ani den,
a tak dosnívám tenhle sen.
Sen, který mě bude přísahám život stát,
jestli mě Ty přestaneš milovat.
>>Milovat znamená cítit,
ale ne do sítě se chytit.
Znamená to světlo ve tmě,
podání ruky a věta: "Veď mě!"
>>Tvé "Miluji Tě!" slyšela jsem jako jediná,
moc dobře jsi věděl, co to pro mě znamená!
Znamenalo to víc, než jsem chtěla,
jak to všechno dopadne, bohužel jsem nevěděla.
Těch pár dní mi za trápení stálo,
to co bylo mezi náma, nebylo jen málo.
Bylo to jako sen,
pak ale přišel ten zrádný den.
Chtěli jsme přes dálku jen spolu být,
osud to zřejmě chtěl jinak mít...
>> Jak důležité je postavit přes řeku most,
jak důležité je si v nepravé lásce umět řici dost.
Jak důležité je přátelství bez zrady,
pojď ke mě, obejmi mě,
půjdem spolu do lesní zahrady.
Tvé polibky po jahodách voní,
jen v dálce pampeliška slzy roní.
Když její slza na zem spadne,
potom ta pampeliška steskem vadne.
Jak důležité je své sny mít,
jak důležité je, aby každý se svou pampeliškou mohl žít.
>>Tvá ústa líbala bych já,
jsou pro mě láska i touha má.
Tvé oči rozzáří srdce mé,
jen když se pohledem střetneme.
Polibky Tvé jsou tak upřímné
a doteky tak něžně příjemné.
Ve Tvých očích čtu své jméno,
Ty se bojíš? To není nic zlého...
Milujem se, to je jasný,
spolu můžem být jen šťastný.
Milovat se budem stále, to je prostě zřejmé,
zjistili jsme oba, že bez sebe žít nejde.
                             
                             
                             
                             
                         
                         
                         
>>Jsi jako sen, co se nezdá v noci, jsi jako bezmocný, co se nevzdá moci.
Jsi jako sladká slza, co z mého oka vyplula,
jsi jako nesmrtelná živá voda, co zrovna zahynula.
Jsi jako hvězda, co ve dne září na obloze,
jsi jako něžné slůvko, co se říká stroze.
Jsi žár, co mé tělo horkem chladí,
jsi ostří nože, co mě něžně hladí.
Jsi jako ticho, co hlukem přivádí mě k šílenství,
jsi to, co znají všichni - tajemství.
Jsi jako jasné šero, co tmou se rozléhá,
jsi jako nebezpečí, kterému se snadno podléhá.
Jsi to, co strašně ráda mám,
jenže se v Tobě zatím nevyznám.
>>Bylo to krásné, když vedl jsi mě za ruku letní nocí.
Bylo to krásné, byli jsme jak očarovaní vyšší mocí.
Bylo to krásné, když poprvé jsi mě políbil.
Bylo to krásné, už dávno ses mi zalíbil.
Bylo to smutné, to naše loučení,
bylo to smutné, horší než mučení.
Jak ráda bych vše vrátila zpět,
teď, tď hned!
Mě vzpomínky na Tebe zůstanou,
zůstanou v mém srdci...
Navždy...

>>Když poprvé naše pohledy se setkaly,
byla jsem ráda, že jsme se potkali.
Když poprvé věnoval jsi mi úsměv svůj,
já chtěla křičet stůj!
Když poprvé vložil jsi ruku do mé dlaně,
pochopila jsem, že naše láska nerozkvete planě.
Když poprvé objal jsi moje tělo,
rty Tvé se mi líbat chtělo!
Když poprvé spolu jsme trávili noc,
já věděla, že miluji Tě moc!
Přepadl mě velký strach, aby náš vztah nebyl krach.
Špatný pocit realitou se stal, ikdyž city mé jsi dobře znal.
Říkám Ti sbohem a usínám,
v očích však slzy navždy mám.

>>Do tmy se dívám,
na Tebe myslím.
V srdci svém hledám,
vzpomínky ztrácím.
Už je to dávno,
co za ruku jsi mě vzal,
nebylo toho málo,
co jsi mi dal.
Byly to krásné chvíle,
nikdy nechtěla jsem se loučit,
byly to dlouhé míle,
ale všechno musí jednou skončit...
    






>>Když tak přemýšlím o nás dvou,
uvědomuji si, že jsi zničil duši mou.
Odpouštět se sice má,
ale šance byla nesčetná.
Nečekám omluvu,
ani Tvou nejčastější výmluvu...
Já nechci slyšet nic!
Ty jsi rub a já jsem líc.
Ty jsi rub, já jsem líc,
já už nechci znát Tě víc!
Když tak přemýšlím o nás dvou,
myslím, že každý měl by jít cestou svou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti tyto básničky?

Ano, jsou super! 68.8% (11)
Ne, nelíbí se mi. 31.3% (5)

Komentáře

1 •Terez• •Terez• | Web | 19. dubna 2008 v 15:17 | Reagovat

jsi v sonc, schanej hlasky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama